Velikonoce v Romodromu

 

„Velikonoce jsou svátky, kdy má člověk čas na zamýšlení se nad svým životem. Ještě víc než o Vánocích. Jsou to svátky o rodině, o přátelství a o pospolitosti,“ začala paní Gailová své vyprávění. Její rodina vždy oslavy Velikonoc prožívala ve velkém. „Museli jsme mít nové oblečení, na to si každý rodič potrpěl,“ vyprávěla dál.

Nejdůležitější na celých Velikonocích pro ni ale vždy byla ona pospolitost. Sešla se celá rodina, zpívalo se, hodovalo se a užíval se společný čas. To, co ji jako malou učili rodiče, později předala svým dětem a ty zase svým: „Mám radost, že se v naší rodině tradice stále drží. Je škoda, že v některých rodinách už ne.“

 

Zelený čtvrtek

Velikonoce pro ni většinou začínaly ve čtvrtek, kdy se nakupovalo, uklízelo a vyvářelo. Ten den také začínal půst – maso tedy viděla až v pondělí při slavnostní snídani.

 „Čtvrtek byl ve znamení velkého úklidu. Koštětem jsme vymetali všechny rohy, to abychom zahnali smůlu a zlé duchy,“ popsala paní Gailová. Vzpomínala, že koště poté nechávali před domem a zdobili ho mašlí. V pátek už muselo být vše připravené a nikde se nesmělo prát ani věšet prádlo. Jednalo se o smuteční den, kdy byl Kristus ukřižován.

V neděli se pravidelně chodilo do kostela. „Faráři se přineslo jídlo, mazance i nějaké peníze,“ vyprávěla ředitelka Romodromu.

 

Velikonoční pondělí

Nejdůležitějším dnem Velikonoc pro ni ale bylo pondělí. Celá rodina se sešla tam, kde byla nejstarší matka nebo babička. Den začínal slavnostní snídaní, které předcházela modlitba. Pronášel ji vždy ten nejstarší u stolu. „Na stole muselo být všechno: uzené, nádivka, spousta sladkého i pečené maso,“ doplnila to paní Gailová.

„Na Velikonocích se mi moc líbí zvyk, který děláme po snídani. Přiťukáváme si vajíčkem (místo panákem) a komu při ťuknutí vajíčko praskne, bude mít po celý rok štěstí. Vždycky se to alespoň jednomu z nás povedlo.“

Co se týče samotného koledování, to bylo (a je) v rodině paní Gailové dost podobné tomu, na které jsme v Čechách zvyklí. Po snídani chodili děti a muži koledovat. Za pomlázku dostávaly děti nějaké sladkosti, dospělí potom alkohol. Kromě toho na ně ale ženy stříkaly voňavky. Ani muži s poléváním ale nezaháleli. Po pomlázce ženy ještě ve velkém polévali vodou, to na oslavu začátku jara.

Vzkaz pro veřejnost

Oslava Velikonoc v rodinném kruhu je pro paní Gailovou velmi důležitá, proto se i její poslední slova rozhovoru točila právě kromě kolem této tradice.

„Nejhezčí na těch svátcích je, že se lidi sejdou. Nikdo totiž nesmí být sám. A byla bych moc ráda, kdybyste se i vy zastavili a uvědomili si, že máte ohromné štěstí, pokud máte rodinu, kterou můžete na Velikonoce pozvat. Podívejte se kolem sebe na všechno, co se teď děje. Pokud můžete, pozvěte k sobě svoje rodiny, odložte telefony a buďte spolu.“