Kdo jsme?

Co je naším cílem?

Romodrom byl založen v roce 2001 jako dobrovolná nevládní nezisková organizace s cílem pomoci zejména lidem romského etnika. Brzy jsme však zjistili, že téma sociálního vyloučení se netýká pouze romské populace, ale je mnohem širším problémem.

Naším hlavním cílem je pomoci lidem hledat řešení v nelehkých životních situacích a posilovat jejich kompetence při řízení svých osudů. Za tímto účelem poskytujeme sociální služby, kterými jsou terénní programy, sociální rehabilitace, sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi a odborné sociální poradenství. Řídíme také projekty, které jsou zaměřené na dluhové poradenství, podporu zaměstnanosti, bydlení, péči o děti či vzdělávání. Působíme nejen v Praze, kde sdružení vzniklo a kde je i naše sídlo, ale i v téměř všech krajích.

Naše zásady

• Poznat dobře prostředí, ve kterém rodina žije.
• Pracovat s ohledem na specifické podmínky v těchto rodinách.
• Porozumět příčinám nepříznivé situace.
• Řešit sociální situaci komplexně jako soubor souvisejících příčin a následků.
• Hledat taková řešení, která povedou k osamostatnění klienta.

Naše práce je možná jen díky podpoře příznivců a partnerů naší organizace. Proto děkujeme všem, kteří s námi spolupracují, a přispívají tak k hledání cesty pro lidi, kteří se ocitli na okraji společnosti.

Historie

Na území Prahy 22 v Uhříněvsi se nacházelo ghetto, kde žilo 15 romských rodin v kůlnách a garážích, které patřily k bývalé cihelně. Tyto rodiny žily a vychovávaly své děti v otřesných podmínkách: bez pitné vody, elektřiny, plynu a kanalizace. Lidé netrpěli jen materiální nouzí, ale také pocitem vyloučení z běžného života. Příčinou tohoto stavu byla ztráta jejich zaměstnání ve zkrachovalé cihelně a s tím spojeného ubytování. V roce 2000 nastoupila na místo romské terénní pracovnice v této městské části Marie Gailová a rozhodla se hledat řešení této situace. Paní Gailová několik měsíců ghetto navštěvovala a mluvila především se ženami a dětmi. Postupně získala důvěru i mužské části obyvatelstva.

Ve spolupráci s Úřadem městské časti Praha 22 se postupně podařilo umístit část rodin do Domu integrovaného bydlení Prahy 22. Obyvatelům, kteří měli slovenské občanství, byla zaplacena cesta do místa jejich trvalého bydliště a bylo jim zprostředkováno přechodné ubytování v azylových domech na Slovensku.

Tím začala práce na komplexním řešení sociálních problémů rodin a hledání cesty k jejich návratu do života společnosti.