Dva roky se sociálně vyloučenými rodinami: poučení i kazuistiky

Brzy vydáme výroční zprávu za rok 2025, což je skvělá příležitost k rekapitulaci zvlášť zajímavých projektů. Mezi ty jednoznačně patřil "Podpora romských rodin v Liberci a na Tanvaldsku”, realizovaný díky financování Evropského sociálního fondu skrze OPZ+ mezi zářím 2023 a 2025.

Projektový tým aktivně vyhledával rodiny řešící problémy jak s výchovou či školní docházkou, tak i třeba se zadlužením, bytovou nouzí nebo zdravotním stavem. Rodinám se dostalo podpory skrze sociální práci, přípravu individuálních rozvojových plánů i napojení na další lokálně působící organizace. 

Během dvou let se podařilo navázat intenzivní spolupráci se 70 osobami, celkem se ale projekt dostal do kontaktu s více než 250 lidmi. Ti se nacházeli v různorodých situacích a pracovnice Romodromu k nim přistupovaly individuálně – statisticky ovšem mezi nejčastější zakázky klientů patřila stabilizace rodinného prostředí, pomoc se školní docházkou a výukou i edukace v právní či zdravotní oblasti.

Nezůstalo ale “jen” u konkrétní práce v terénu. V rámci projektu vznikla také pozoruhodná metodika. Ta shrnuje hlavní poučení ze dvou let v sociálně vyloučených lokalitách Liberecka a Tanvaldska, současně nabízí zkušenosti z praxe a anonymizované kazuistiky – nesmírně zajímavé, i když často neveselé čtení.

Dokument popisuje mimo jiné kumulaci negativních jevů, která zásadně komplikuje život sociálně ohroženým romským rodinám. “U mnoha z nich můžeme mluvit o takzvaném kruhu chudoby, kdy existence problémů v jedné oblasti automaticky znemožňuje posun či zlepšení v jiné oblasti a je velmi složité zlepšit svou situaci vlastními silami, protože každý pokus o zlepšení naráží na další bariéry,” shrnuje metodika.

Nedostatečné příjmy, nezaměstnanost, nízké formální vzdělání, ale také vysoká míra osob v exekucích promítající se skrze drtivé srážky ze mzdy do motivace ke standardnímu zaměstnání. Nestabilní bydlení a vyšší míra látkových i nelátkových závislostí... Je toho více než dost, problémy ale přináší také trvající diskriminace a předsudečné jednání. 

Metodika rozebírá i cestu ven, čili klíčové metody sociální práce a spolupráce s klienty – ať už jde o poradenství, case management, nácvik situací nebo snižování rizikového chování. Občas ke znatelnému zlepšení individuální situace stačí i zdánlivě malé kroky, jako je nabídka doprovodu na úřad.

Jak ukazuje kazuistika: "Klientka se nacházela ve velmi složité finanční situaci, ale bála se dojít si na Úřad práce pro vyřízení příspěvků, protože již v minulosti měla nepříjemnou zkušenost s tím, jak se k ní přistupovalo. Pracovnice jí vysvětlila, na co má nárok, a nabídla jí asistenci při kontaktu s úřednicí. Vše proběhlo v pořádku, a klientka tak mohla stabilizovat svůj příjem."

  Metodiku Podpory romských rodin v Liberci a na Tanvaldsku najdete ZDE.

Metodika nevynechává bolestná místa sociální práce, jako jsou etická dilemata. Mezi ty patří tenká hranice mezi poskytováním podpory a kontrolou klienta, nutnost nastavovat hranice či oznamovací povinnost při zanedbávání dětí. A nezamlčují se ani neúspěchy.

"Dětem se začala zhoršovat školní docházka a oproti době, kdy byly v dětském domově, i prospěch. Během rozhovoru s nejstarší dcerou pracovnice zjistila, že děti bývají často samy doma i přes noc, nejstarší dcera nestíhá chodit do školy, protože se stará o domácnost, a když nemají co jíst, chodí k sousedce. Klientka se pracovnici začala vyhýbat, a když se potkaly, došlo k verbálnímu napadání," popisuje jedna z kazuistik zvláště náročnou situaci.

Co se naší práce v Liberci a na Tanvaldsku týče, nekončíme. Bezprostředně po konci projektu se rozběhl nový, “Podpora romských rodin v Liberci a na Tanvaldsku II”. Ten od září 2025 stihl oslovit ke spolupráci klienty, včetně některých již dříve zapojených, a přestěhovat se do přístupnější kanceláře. Tým se nyní plánuje zaměřit mimo jiné na zviditelnění projektu na Tanvaldsku, kde dosud působil pouze v několika obcích.

Foto z Mgr. Barbora Šolková: Analýza sociálně vyloučených lokalit a ubytoven na území města Liberce, 2015.