Tento článek shrnuje průběh správního řízení vedeného podle zákona č. 297/2021 Sb., jehož výsledkem bylo zamítnutí nároku žadatelky na jednorázovou peněžitou částku za sterilizaci údajně provedenou v 70. letech minulého století v rozporu s právem. Případ se opírá o výpověď žadatelky, dostupnou zdravotnickou dokumentaci a svědecké výpovědi. Celé řízení probíhalo za spolupráce s organizací Romodrom, o.p.s., který žadatelku právně zastupoval.
1. Podání žádosti a tvrzené okolnosti sterilizace
Žadatelka podala v roce 2024 žádost o přiznání odškodnění za sterilizaci údajně provedenou v roce 1977 během porodu císařským řezem. V žádosti popsala, že před zákrokem byla ve výrazné bolesti a v silném psychickém vypětí. Lékař jí podle její výpovědi sdělil, že je nutné provést chirurgický zákrok kvůli stavu dítěte. V domnění, že podepisuje dokument týkající se samotného porodu, podepsala předložený papír. Žadatelka uvádí, že v danou chvíli nemohla posoudit obsah dokumentu ani vyhodnotit jeho důsledky.
Po porodu se měla žadatelka od své gynekoložky při kontrolním vyšetření dozvědět, že jí byl proveden podvaz vaječníků, a že nemůže mít další děti.
Žadatelka poukazuje na to, že pochází z početné rodiny, stejně jako její manžel, a plánovali mít více dětí. Sama uvádí, že neschopnost dále otěhotnět pro ni znamenala významnou psychickou újmu.
2. Výzvy ministerstva a doplnění důkazů
Po podání žádosti vyzvalo Ministerstvo zdravotnictví žadatelku k jejímu doplnění – zejména o přesné datum zákroku a označení důkazů. Žadatelka prostřednictvím Romodromu doložila:
• kopii části zdravotnické dokumentace, která jí byla poskytnuta,
• právní argumentaci o nesplnění tehdejší sterilizační směrnice,
• svědeckou výpověď blízké osoby,
• čestné prohlášení, podle kterého žadatelka bezprostředně po návratu z nemocnice sdělila, že jí bylo řečeno o podvázání vaječníků.
Svědkyně popsala dlouhodobé psychické následky žadatelky spojené s vědomím nemožnosti mít další dítě. Dokument v čestném prohlášení zároveň uvádí, že svědkyně znala žadatelku již v době porodu a po návratu z porodnice jí žadatelka sdělila, co jí řekli lékaři.
3. Zdravotnická dokumentace a postoj správního orgánu
Ministerstvo si vyžádalo kompletní zdravotnickou dokumentaci od příslušného poskytovatele zdravotních služeb. Z jejího obsahu dovodilo, že sterilizace provedena nebyla. Klíčovými argumenty byly:
• absence jakékoli zmínky o sterilizaci v porodopisu,
• nepřítomnost záznamu o výkonu v operačním protokolu,
• neuvedení sterilizace v propouštěcí zprávě,
• detailní popis jiných operačních komplikací, které by podle ministerstva vylučovaly provedení dalšího výkonu.
Ministerstvo uzavřelo, že žadatelka mohla subjektivně nabýt dojmu, že byla sterilizována, avšak dokumentace tomu neodpovídá. Z těchto důvodů vydalo dne 19. 9. 2025 rozhodnutí o zamítnutí žádosti.
4. Podání rozkladu a zásadní námitky
Žadatelka prostřednictvím organizace Romodrom podala dne 7. 10. 2025 blanketní rozklad a následně jej doplnila. V odvolání namítá zejména:
4.1. Nedodržení zásady materiální pravdy
Odvolání uvádí, že ministerstvo nezjistilo skutkový stav bez důvodných pochybností, a to ani přes předložení čestného prohlášení, svědecké výpovědi a tvrzení žadatelky.
4.2. Neprovedení svědecké výpovědi
Ministerstvo neprovedlo výslech navržené svědkyně, ačkoli ji v odůvodnění zmínilo a považovalo její písemné prohlášení za nevěrohodné.
4.3. Nesoulad zdravotnické dokumentace s dobovou praxí
Odvolání upozorňuje, že zdravotnické záznamy ze 70. let nejsou vždy kompletní či přesné a absence údajů nemusí znamenat, že k zákroku nedošlo.
4.4. Nesplnění podmínek informovaného souhlasu
Odvolatelka tvrdí, že:
• dokument podepsala v první době porodní,
• nebyla poučena o nevratnosti zákroku,
• neproběhlo předepsané vyšetření ani jednání sterilizační komise,
• žádost nebyla odůvodněna, a tedy nesplňovala náležitosti směrnice.
4.5. Význam účelu zákona o odškodnění
Odvolání zdůrazňuje, že zákon má napravovat nespravedlnosti minulosti a nemá být aplikován formalisticky. Od ministerstva očekává postup, který je v souladu s úmyslem zákonodárce – usnadnit odškodnění obětí, jejichž případy jsou často staré desítky let.
Závěr
Případ představuje komplikovanou situaci typickou pro řízení podle zákona o odškodnění: tvrzení žadatelky a svědků stojí proti zdravotnické dokumentaci staré téměř padesát let. Odvolání upozorňuje na řadu důvodů, proč archivní dokumenty nemusí poskytovat úplný obraz, a zdůrazňuje význam doplňujícího dokazování.
Výsledkem řízení o rozkladu bude stanoveno, zda ministerstvo musí věc znovu posoudit, vyslechnout svědkyni či doplnit dokazování. Tento případ je současně ilustrací širšího problému – jak spravedlivě posuzovat události, které se odehrály v době těhotenství a porodu, mnohdy bez dostatečné dokumentace a pod tlakem tehdejší praxe.
