Pomoc obětem nezákonných sterilizací - případ třetí
Romodrom setrvale pomáhá romským ženám, které byly dlouhé roky oběťmi protiprávních sterilizací, které často zneužívaly jejich zvlášť zranitelné pozice a probíhaly bez informovaného souhlasu poškozených. Podporu žen, které se rozhodly právně bránit, zaštítil projekt 'Pomoc obětem protiprávních sterilizací'. Ten je financován z Úřadu vlády ČR a MARIO programu, který realizuje organizace Minority Rights Group International.
Úvod
Tento odborný článek shrnuje průběh správního řízení a souvisejících procesních kroků ve věci žádosti ženy (dále jen „žadatelka“) o přiznání jednorázové peněžní částky podle zákona č. 297/2021 Sb., upravujícího odškodnění osob sterilizovaných v rozporu s právem. Řízení probíhalo v letech 2024–2025 a vychází z dokumentace, kterou žadatelka postupně předkládala prostřednictvím svého právního zástupce – Romodrom, o.p.s. Předkládaný text reflektuje také blanketní rozklad, doplněný rozklad, původní žádost, čestné prohlášení svědkyně a reakce na výzvy Ministerstva zdravotnictví.
I. Podání žádosti a zahájení správního řízení
Žadatelka podala v roce 2024 prostřednictvím organizace Romodrom žádost o poskytnutí jednorázové peněžní částky za sterilizaci údajně provedenou v roce 1977. V žádosti popsala okolnosti porodu třetího dítěte, komplikace během porodu a následné tvrzení, že se o provedení sterilizace dozvěděla až po šestinedělí od své gynekoložky.
Ministerstvo zdravotnictví (dále jen „ministerstvo“) zahájilo správní řízení a vydalo výzvu k odstranění vad žádosti, v níž požadovalo:
• konkrétní datum údajné sterilizace,
• označení listin a jiných důkazních prostředků,
• informaci, zda žadatelka někdy obdržela jiné odškodnění.
Současně vydalo usnesení o přerušení řízení, dokud nebudou vady odstraněny.
II. Doplnění žádosti žadatelkou
Žadatelka reagovala podáním, ve kterém uvedla:
• datum sterilizace,
• že předkládá dostupnou zdravotnickou dokumentaci,
• detailně popsala právní nedostatky tehdy požadované procedury, zejména absenci:
◦ informovaného souhlasu,
◦ poučení o nenapravitelnosti zákroku,
◦ činnosti sterilizační komise,
◦ odborných posudků,
◦ jakýchkoliv indikačních důvodů.
V dokumentu rovněž uvedla, že podpis žádosti o sterilizaci nebyl učiněn svobodně – jednalo se o podpis během první doby porodní, v extrémním stresu a bolestivém stavu.
III. Získání zdravotnické dokumentace ministerstvem
Ministerstvo si následně vyžádalo kompletní zdravotnickou dokumentaci žadatelky od nemocnice.
Z dokumentace vyplynulo:
• žadatelka byla přijata k porodu,
• porod skončil císařským řezem,
• v dokumentaci je uvedena žádost o sterilizaci, podepsaná žadatelkou,
• v dekurzu je zmínka „na přání rodičky připojena sterilizace“,
• v žádné části dokumentace však není zaznamenáno, že by byla sterilizace skutečně provedena,
• není záznam v operačním protokolu, propouštěcí zprávě ani ve výkonech,
• dokumentace uvádí komplikaci – perforaci močového měchýře, nikoli zásah do vejcovodů.
Ministerstvo konstatovalo, že dokumentace působí úplně a standardně. Nic nenasvědčuje úmyslu cokoliv zakrývat.
IV. Svědecké výpovědi a čestná prohlášení
Žadatelka následně doplnila řízení o:
1. Čestné prohlášení svědkyně:
Dokument z roku 2025 potvrzuje, že žadatelka po návratu z porodnice sdělila, že jí lékaři řekli, že „má podvázané vaječníky“, informaci jí sdělil lékař při vizitě po porodu a že svědkyně popsala výrazný psychický dopad: dlouhodobý smutek žadatelky z nemožnosti mít další dítě.
2. Výpověď další svědkyně:
Dokument přiložený k rozkladu a doplněním žádosti uvádí, že žadatelka byla informována až po návratu domů. Lékař jí měl předložit dokument k podpisu v době silných porodních bolestí. Žadatelka byla také přesvědčena, že podepisuje souhlas k výkonu nutnému pro záchranu dítěte.
3. Výpověď žadatelky (součást původní žádosti)
• Podrobně popsala průběh porodu, opakované bolesti a důvěru v lékaře.
V. Postup ministerstva a zamítavé rozhodnutí
V roce 2025 vydalo ministerstvo rozhodnutí, kterým žádost zamítlo.
Důvody zamítnutí:
1. Nebyla splněna první zákonná podmínka – ministerstvo uzavřelo, že sterilizace nebyla prokázána jako provedená.
2. Žádný záznam o sterilizaci nebyl obsažen v:
• porodopisu,
• operačním protokolu,
• propouštěcí zprávě.
3. Existuje podpis žádosti o sterilizaci, avšak tato skutečnost není považována za důkaz provedení výkonu.
4. Tvrzení žadatelky a svědkyně se v některých detailech rozchází.
5. Zdravotnická dokumentace působí konzistentně a úplně, bez známek manipulace.
6. Ministerstvo proto konstatovalo, že výkon nebyl proveden, a tedy nelze přiznat nárok na odškodnění.
VI. Blanketní rozklad a doplněný rozklad
Žadatelka (zastoupená organizací Romodrom) podala ihned poté blanketní rozklad s tím, že podrobnou argumentaci doplní po nahlédnutí do spisu. Rozklad byl podán včas.
Byl podán doplněný rozklad, který obsahuje rozsáhlou právní argumentaci:
• Ministerstvo nezjistilo skutkový stav bez důvodných pochybností – porušení zásady materiální pravdy.
• Neprovedlo výslech svědkyně, přesto její výpověď hodnotilo.
• Rozpory ve výpovědích vysvětluje žadatelka časovým odstupem 50 let a jiným vnímáním traumatizujících událostí.
• Podle zdravotnické dokumentace existuje písemná žádost o sterilizaci, ale absentují veškeré povinné náležitosti zákonného postupu.
• Rozklad rozvádí právní povinnosti komunistického zdravotního systému a poukazuje na nedodržení sterilizační směrnice z roku 1971.
• Upozorňuje na klíčovou judikaturu v oblasti nezákonných sterilizací.
• Zpochybňuje závěr ministerstva o úplnosti dokumentace.
• Odvolává se na účel zákona – odškodnění obětí dřívějších selhání státu.
Rozklad navrhuje změnu rozhodnutí tak, aby byl nárok přiznán
VII. Závěr
Případ žadatelky představuje typický konflikt mezi výpovědí osoby, která tvrdí protiprávní sterilizaci, a zdravotnickou dokumentací z období před více než 45 lety. Správní řízení odhalilo několik zásadních aspektů:
• Dostupná zdravotnická dokumentace neobsahuje zmínku o provedení sterilizace, což ministerstvo považovalo za rozhodující.
• Žadatelka a svědkyně poskytly věrohodně působící výpovědi, které zapadají do kontextu tehdejších praktik, avšak nebyly formálně prokázány.
• Ministerstvo nevyužilo všechny dostupné důkazní prostředky (např. výslech svědkyně), což žadatelka namítla v rozkladu.
• Celý případ ukazuje limity dokazování po 50 letech, kdy mnohé dokumenty mohly být ztraceny, neúplné nebo vedené v jiných standardech.
• Rozklad zdůrazňuje, že účelem zákona je napravit historická pochybení státu, a že postup ministerstva by měl zohlednit zejména zásadu spravedlivého procesu a smysl právní úpravy.
• Výsledek řízení bude záviset na tom, zda ministerstvo (resp. ministr) uzná, že i přes absenci explicitního záznamu o sterilizaci byly v daném případě naplněny okolnosti nasvědčující protiprávnímu postupu, nebo zda setrvá na formálním posouzení zdravotnické dokumentace.